Tep tep, tapatapa, tep tep. Srdeční tep matky a pak rychlejší dítěte. Takovým rytmem afrických bubnů se svolávala přízeň dobrých lidí, aby darem přispěli do začínající sbírky Člověka v tísni na školu v Africe, z níž už se v Etiopii úspěšně postavilo pár škol a teď se snad vybere na nějaké dalších.
Zdá se mi, že takovýhle způsob otevření akce je opravdu zdařilý. Skautům dala zajímavou činnost podle jejich ideálů, spojila různé lidi od neziskovek, mámy s kočárky, turisty, mládežníky školou povinné, dlouhovlasé thc-hypíky i náhodné kolemjdoucí po Náměstí republiky. Ti všichni se bavili a zároveň dělali dobrou věc. Hlavně se ale v tom kruhu lidí vytvořila zvláštní energií nabitá atmosféra dobré vůle, ochoty pomáhat a vzájemného respektu – bez toho by se z toho divokého bušení stala nezvladatelný kravál. Netradičně, ale vlastně naprosto přirozeně – však mnohé z bubnů snad právě z Afriky pocházely. Těžko to srovnávat s jinými otvíracími ceremoniemi – ještě teď si pamatuju na tu slávu, když se na Náměstí republiky otvíralo Palladium. Trochu s úsměvem si říkám, jak by asi podobné představení vypadalo, kdyby hráli sami Etiopané, kteří buben i rytmus mají od narození v těle i genech. A vybírali by třeba na to, co my jsme dřív měli jako oni, ale už to ztrácíme – rituál, rytmus a radost ze společného tvoření.
Klobouk dolů Člověku v tísni – jdu poslat svůj obnos.
Postavme školu v Africe
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat