Tlukotem srdce postavit školu

Tep tep, tapatapa, tep tep. Srdeční tep matky a pak rychlejší dítěte. Takovým rytmem afrických bubnů se svolávala přízeň dobrých lidí, aby darem přispěli do začínající sbírky Člověka v tísni na školu v Africe, z níž už se v Etiopii úspěšně postavilo pár škol a teď se snad vybere na nějaké dalších.

Zdá se mi, že takovýhle způsob otevření akce je opravdu zdařilý. Skautům dala zajímavou činnost podle jejich ideálů, spojila různé lidi od neziskovek, mámy s kočárky, turisty, mládežníky školou povinné, dlouhovlasé thc-hypíky i náhodné kolemjdoucí po Náměstí republiky. Ti všichni se bavili a zároveň dělali dobrou věc. Hlavně se ale v tom kruhu lidí vytvořila zvláštní energií nabitá atmosféra dobré vůle, ochoty pomáhat a vzájemného respektu – bez toho by se z toho divokého bušení stala nezvladatelný kravál. Netradičně, ale vlastně naprosto přirozeně – však mnohé z bubnů snad právě z Afriky pocházely. Těžko to srovnávat s jinými otvíracími ceremoniemi – ještě teď si pamatuju na tu slávu, když se na Náměstí republiky otvíralo Palladium. Trochu s úsměvem si říkám, jak by asi podobné představení vypadalo, kdyby hráli sami Etiopané, kteří buben i rytmus mají od narození v těle i genech. A vybírali by třeba na to, co my jsme dřív měli jako oni, ale už to ztrácíme – rituál, rytmus a radost ze společného tvoření.

Klobouk dolů Člověku v tísni – jdu poslat svůj obnos.

Postavme školu v Africe

Byla jsem v Albánii s Klausem

Tentokrát mně vyslali do Albánie, trénovat místní nevládky. Od pátku do pondělí. Říkám si, nějak to přežiju, radši bych měla klidný víkend doma – ale co už (jak říká Poly). Stejné letiště, stejná křeč, stejně anonymní pocity v hotelu – klidně bych si to odpustila. Když teď datlím na letišti, kde z nějakého důvodu nefunguje wifi (což chápu jako znamení sepsat tento text), říkám si, že vlastně bych měla být hodně vděčná za takové příležitosti, které se v průměrném životě průměrného člověka (jakkoliv takový neexistuje) často neopakují.

Dělá se mi z nakupování špatně

K narozeninám se obvykle jezdí s květinou a s dárkem. Nesnáším ale kupovat dárek, jen proto, aby byl – líbí se mi, když dárek vypluje z pod hladiny jako naplnění kdysi vyřčeného tajného přání či snu. Jasnou indikací je pak jistý údiv, úžas a milé překvapení v očích obdarovaného.

Ženství = zneužívaný symbol

Nedávno jsem se nachomýtla domů, kde v televizi běžely nějaké reklamy. Bavila jsem se onehdá s jedním kamarádem o zneužívání ženy jako symbolu a degradace ženství na objekt sexuality. V rychlém sledu za sebou v tom bloku reklam proběhlo několik dokonalých příkladů genderového zneužívání.